Rád bych v úvodu vysvětlil, jak se stalo, že mě všichni serou. Teda musím uznat, že ne úplně všichni - moje matka, otec, sestra a moje žena mě neserou, jinak prostě každej.
Už na základce jsem věděl, že je každej člověk jinej a podle toho se lidi taky sami kastujou a rozhodujou s kým se jako bavit a s kým ne. Všiml jsem si taky toho, že ačkoliv znám spoustu lidí, který jsou výbušný a vznětlivý a jednoduše problémový, tak maj vlastně hodně lidí rádi a tak nějak jde vždycky spíš o impulz nenávisti než o její dlouhodobý udržování. Já to mám jinak. Já žádný impulzy nemám, mě prostě všichni serou a srali vždycky. No a to byl taky jeden z důvodu, proč jsem se rozhodl, že musím najít nějakou schůdnou cestu k tomu, abych měl někoho taky rád. Odmalička jsem poslouchal kvalitní bigbít ("bláblá, nikdo nemůže určovat co je a co není kvalitní hudba, protože každej máme rád něco jinýho a kecy kecy kecy" - takhle to nefunguje, pokud si myslíte, že jo, poslechněte si nahrávku Šmoulové mix 2 - a jestli o tom řeknete, že je to kvalitní hudba, pak se nemáme o čem bavit.). No a většina těchhle bigbíťáků byla z šedesátejch a sedmdesátejch let. Objevil jsem to! Ty lidi byli určite permanentně nasraný na všechny a všechno stejně jako dneska, jenže pak zjistili, že když se budou hodně snažit bejt dobrý a vidět věci pozitivně, tak se jim to podaří - a podařilo. A tak jsem začal bejt mladej hipísák, nesoudit lidi, mít všechny rád, poslouchat u toho rock&roll, hulit mantru a pohoda.
Jenže pak přišla střední. A středí je shit. Na střední jsem musel chodit oblečenej v bílí košili a nakrátko střiženej (tyvole fakt!). A všichni tam byli nasraný na všechny. tam to bylo těžký, udržet si hlavu pacifisticky čistou - dělal jsem to tak, že jsem hulil víc trávy, poslouchal víc bigbítu a začal číst knihy. Přes veškerý depresivní stavy jsem to ustál a šel dál, objevil svatý Grál, ztracenou zemi zaslíbených, Zion, ráj - vysokou školu.
Pánové a dámy, vysoká škola bylo to nejlepší co se mi kdy stalo. Poprvý v životě mi nikdo neříkal, tohle si opiš, tohle udělej přesně takhle, tady to se musí a tohle se nesmí. Jednoduše mi neřekli nic, bylo jim to u prdele jak s čím naložím, starej se kmete, dělej si co chceš, dokud budou napsaný všechny testy a zvládnutý všechny zkoušky, je nám to volný. A tak jsem si chodil na přednášky, mezitím chodil pít, učil jsem se kdy jsem sám uznal za vhodný, že už je ten pravej čas, abych to úplně nepohřbil a užíval si svobodu tohohle skvělýho života. Mezitím jsem poznal nejlepší ženu mého života a trávil tuhle pohodu s ní. Jak to tak bývá, všechno dobrý jedou končí a tak jsem udělal bakalářskej titul v oboru, "kterej Ti kámo je fakt ale úplně na hovno", a musel jsem se posunout z ráje dál do nehostinné Země práce.
Všem těm, co jsou ještě na studiích nebo prostě někde spokojeně nedělaj nic - práce není jako když jdete o prázdninách na brigádu a přitom byste radši seděli doma a koukali na to nejzvrhlejší porno co zrovna v Asii vymysleli. Práce to jsou okovy mysli, těla, času, radosti a všeho co Vás naplňuje. Chodíš sem jak do školy - jasný pohoda, to už známe, to se dá - hovno! Tady nemůžeš říct, že tě kurva jako bolí v krku a že na to tejden sereš, prostě jdeš a makáš. Já mám teplý místo u komplu, kopáč má studený místo v příkopu. Uznávám, že se má asi hůř ten kopáč, ale stejně jako on si kurví záda s lopatou, já celej den sedim, kydnu a mám hemoroidy. Musíš řešit soustu sraček, který ale fakt řešit nechceš a tím nemyslím Tvoje pracovní povinnosti, s tím seš smířenej, ale věci jakože kolik vyděláváš a jestli je moudrý z toho mála si koupit to či ono a jestli vůbec někdy vyděláš na byt nebo auto a jen prostě vidíš čím dál tím líp, že nikdy nevyděláš na nic a že ta bezpražcová basa co chceš je prostě bezpražcová basa co chceš, a taky to tak zůstane. Kurvadoprdele drát.
A jak vidíte, tohle je ta část, kdy se navracím zpátky k tomu, že všechny nesnáším. Nesnáším lidi v autobuse, nesnáším tu starou ženskou v obchodě co stojí před Tebou a bojí se, že jí ukradneš její pečlivě vybraný Aro oplatky. Nesnáším protivný pingly v hospodě, který i přesto, že tam utrácíš svoje love za jejich špatný pivo, maj pocit, že si nezasloužíš ani jejich úsměv. Nesnáším ty podělaný mladý hipstery, který utrácej cash jejich rodičů za elektronický zařízení, který ani neuměj použít. A ze všeho nejvíc nesnáším nesnášenlivý lidi. Ou, smash, epic fail! seru sám sebe. A kámoši mi přestávaj říkat hipíku... Tak to prrr, tohle není to co chci, takže končim, dal jsem výpověď v práci a za 2 měsíce jedu začít novej život do meky kvalitní muziky - England my friend. (Už jsem ale přecijen trochu větší realista, předpokládám, že tam bude spoustu lidí a věcí co mě bude srát, takže cesta za očistcem ještě není kompletní.)
